kultury, ve které dochází k častému a intenzivnímu pronikání a propojová–

ní soukromé a pracovní sféry, což označují příslušníci specifických kultur

(např. Němci) jako „neprůhledné“.

Výkon versus přisuzování (achievement versus ascription). Ve spo–

lečnosti s orientací na výkon je úspěch a sociální status závislý na schop–

nostech jedince a na odvedeném výkonu. Ženy bývají zařazeny na více

stupních hierarchie organizace. Noví zaměstnanci a mladí lidé si získávají

respekt v práci podle odvedeného výkonu. Naopak v askriptivních společ–

nostech je status založen na společenské pozici a věku a pracovní skupiny

jsou spíše homogenního rázu. 

Kritika komparativních mezikulturních výzkumů 

Je nutné přiznat, že podobné výzkumy jsou vystaveny velké kritice. Na–

vzdory tomu jsou v současném světě nezbytné a je třeba se do těchto pro–

jektů pouštět a snažit se odhalit nové souvislosti. Robberts a Boyacigiller

(1984, str. 426) považují mezikulturní výzkum za „preparadigmatický,

s mnohými úskalími a fragmentární“. Každý výzkumník vychází především

z konstruktů a metodologie jeho vlastní disciplíny. Neočekává se, že by jed–

na studie zahrnovala všechny aspekty věd (sociologie, psychologie, ekono–

mie, antropologie apod.), ale měla by přinejmenším poukázat na problémy,

které souvisejí s rozdílnými pohledy na danou problematiku. Stejně tak me–

zikulturní výzkum, zejména v prostředí organizací, podléhá určité domi–

nanci americké organizační psychologie a jejího vlivu (Triandis, 1992). 

Předpoklady, hodnoty a artefakty severoamerické kultury, popř. západní

kultury vytvářejí jakýsi  „kulturní imperativ“. Idea centrované identity,

která je údajně univerzální pro celé lidstvo, převládá v západní psychologii

a vylučuje odlišné kulturní systémy (Bačová, 1997). Kulturní imperativ

ovlivňuje celou společnost, prolíná se do humanitních věd a odráží se

i v psychologii v celosvětovém měřítku. Ignorování kulturních odlišností

a specifik a snaha aplikovat globální přístup převážně dominantní severo–

americké kultury však nejsou správné. 

Jak nás vidí cizinci?

V první řadě je důležité, kdo českou kulturu popisuje. Jinak nás vníma–

jí např. Skandinávci, jinak Němci a zcela odlišně zase Francouzi. K popisu

kultur se používají tzv. kulturní standardy. Kulturní standardy jsou zobec–

něné skupiny rysů dané kultury, které jsou pro sledovanou kulturu příznač–

68